Vlašim (německy Wlaschim) je město a obec s rozšířenou působností v okrese Benešov ve Středočeském kraji, 20 km jihovýchodně od Benešova, 40 km severně od Tábora na řece Blanici.
Žije zde necelých 12 tisíc obyvatel, jejich počet mírně klesá.
Pověst
Pověst o původu názvu města (uvádí ji Karel Josef Biener z Bienbergu v díle Versuch über einige merkwürdige Alterthümer in Königreich Böhmen) se týká dob vlády Vladislava II., druhého českého krále, který vládl v letech 1152–1172. Svůj královský titul získal za své spojenectví císaři Fridrichu I. Barbarossovi v jeho tažení na Miláno. Vladislav II. vytáhl do boje na pomoc císaři s více jak deseti tisíci muži.[2]
Po dlouhé a strastiplné cestě přes Tyroly vstoupilo české vojsko do vlašské země (Vlachy) v severní Itálii. Po kapitulaci Milána se Čechové začali seznamovat s kulturou Italů, tedy Vlachů, kteří byli v té době v tomto směru považování za evropskou špičkou. Jedním z těch, kteří následně oslavovali chrabré činy českých hrdinů při vlašském tažení, byl rytíř, jehož sídlo se nacházelo nad řekou Blanicí. Krajina kolem jeho sídla byla bohatá na přírodní krásy, a ač nebyla tak slunná a nádherná jako ta vlašská, miloval ji a na památku své obliby vlašských mravů si začal říkat Vlašim.[2]
Etymologie
Název města je lingvisticky odvozen od starobylé přivlastňovací přípony, odkazující na jména typu Vlastislav či Vlastimil. Název Vlašim je též domácí obměna jména Vlach, která vznikla jeho krácením.
Ve starých německy psaných listinách se v různých datech objevují německé podoby názvu města, vzniklé adaptací názvu českého: Pleszin (1353), Flesching (1431), Wlassimg (1439) či Wlaschim.[2]
--------------------------------------------------------------------------
Historie
Město Vlašim má dlouhou a bohatou historii. Původní gotický hrad vystavěný na ostrohu nad řekou Blanicí rodem Janoviců je v písemných pramenech poprvé zmiňován v roce 1318. Roku 1363 koupil Vlašim rod pánů z Jenštejna, ze kterého pocházel Jan Očko z Vlašimi, který se roku 1364 stal druhým pražským arcibiskupem a v roce 1378 byl povýšen na prvního českého kardinála. Nástupcem Jana Očka byl jeho synovec Jan z Jenštejna, který zastával úřad pražského arcibiskupa v letech1379 až 1396. V době působení arcibiskupů z rodu Jenštejnů získal hrad ve Vlašimi svou gotickou podobu.
V letech 1443 až 1546, kdy byla Vlašim majetkem rodu Trčků z Lípy, byl původní hrad přestavěn na reprezentativní šlechtické sídlo. Trčkové také v roce 1523 vystavěli ve Vlašimi gotický kostel sv. Jiljí. Ve znaku města se nacházejí iniciály Aleše Klenovského ze Ptení, který byl majitelem zdejšího panství od roku 1562.
K rozvoji města i renesančního zámku došlo za Viléma Vostrovce z Královic, který koupil panství v roce 1588. Jako čelný představitel českého stavovského povstání byl odsouzen v roce 1621 k doživotnímu žaláři a ztrátě statků.
Podle pověsti stačil ještě před svým uvězněním údajně ukrýt ve vlašimském zámku ohromný poklad, který ovšem nebyl dodnes objeven. V průběhu následujících staletí se na vlašimském zámku vystřídaly další významné šlechtické rody. Za všechny připomeňme hrabata z Weissenwolfu, která vybudovala v roce 1704 nedaleko města loretánskou kapli.
Od roku 1744 vlastnili vlašimské panství knížata z Auerspergu, jimž patřilo až do roku 1945. Auerspergové přestavěli zámek v klasicistním duchu a ten tak získal svou dnešní podobu. Po roce 1945 byl zámek zestátněn a sloužil nejrůznějším účelům. V současnosti je v majetku města Vlašimi a od roku 1988 zde mimo jiné sídlí Muzeum Podblanicka.
Nejmalebnější částí vlašimského zámeckého areálu je zdejší zámecký park založený v údolí řeky Blanice v roce 1775 knížetem Karlem Josefem Auerspergem a jeho chotí Marií Josefou z Trautsonu. Pod vlivem romantismu vznikl v 19. století přírodně krajinářský park doplněný množstvím romantických staveb a zákoutí, z nichž se do dnešních dnů dochoval Čínský pavilon, Starý hrad či socha Samsona. O vlašimském zámeckém parku napsal již v roce 1788 J. Schaller ve své Topografii Království českého, že svou nádherou vyniká téměř nad všechny ostatní parky v Čechách. Že tomu tak vskutku bylo, dosvědčují dva dochované soubory rytin z počátku 19. století – soubor malíře A. Pucherny a rytce W. Bergera a soubor rytce F. Hoffmanna.
V rámci rozsáhlých přestaveb a stavebních úprav zámeckého areálu v polovině 19. století nechal vystavět v roce 1846 tehdejší majitel panství Karel Vilém z Auerspergu také tři pseudogotické vstupní brány do parku, z nichž tzv. Vlašimská brána, ve které dnes sídlí Podblanická galerie, se stala jedním ze symbolů města Vlašimi. Dějinám vlašimského zámku a parku je věnována expozice Muzea Podblanicka ve vlašimském zámku.
Proti vlašimské bráně stojí pseudorenesanční budova vystavěná podle projektu vlašimského rodáka architekta Saturnina Hellera pro vlašimskou Občanskou záložnu. Ta byla založena v roce 1858 jako první záložna v habsburské monarchii. Dalším vynikajícím architektem, který se ve Vlašimi narodil, byl Kamil Roškot, jedna z vůdčích osobností české meziválečné architektury a urbanismu. Podle jeho plánů byla ve Vlašimi ve 20. letech 20. století vystavěna zdejší Sokolovna.
V těsné blízkosti římskokatolického gotického kostela sv. Jiljí stojí kostel Československé církve husitské, který byl dostavěn v roce 1926. Zajímavou architektonickou památkou je i klasicistní rodinná hrobka Auerspergů z 19. století.
